Radnice Olomouc - stavební práce na objektu kulturní památky, oprava věže
fáze projektu: návrh stavby, DSP, DPS, AD
autor: Ing. arch. Pavel Pospíšil, Ing. Robert Binar, studioPAB
spoluautor: Mgr. Ing. arch. Jan Pospíšil
spolupráce: Ing. František Balcárek (statika), Ing. arch. Iveta Trtílková (střecha), Vojtěch Ševčík (tesařský mistr)
BcA. Radomír Sušeň (restaurování štuků, kam. prvků, věžních hodin), Petr Hartmann (restaurování kovářských a pasířských prvků), PhDr. Karel Müller (heraldik), Jiří Běhal (restaurátorský průzkum), a další
místo: Horní náměstí, Olomouc
foto: Kotrla, Mynář, Snášel
PRŮVODNÍ TEXT
Stavební úpravy radnice včetně projektové přípravy trvaly šest let. Úpravy fasády zahrnovaly opravy omítek, obnovení štukových a klempířských prvků, sanaci vlhkosti, restaurování pískovcových obložení, opravu schodiště s renesanční lodžií i schodiště klasicistního nad hlavním vstupem. Součástí bylo i restaurování truhlářských a kovových výplní otvorů obvodového pláště. Komponované dynastické erbovní galerie na kamenných deskách schodišťových zábradlí byly obnoveny restaurováním a polychromií. V souvislosti s opravou omítek byla dle historických podkladů provedena obnova čtyř slunečních hodin. Nejproblematičtější částí stavby se ukázala oprava věže. Původním zadáním bylo provedení průzkumu její střední části, a především návrh statického zajištění. Po provedení průzkumu i výpočtů se ukázalo, že konstrukce věže může při použití celých prvků spolu se spolehlivým zajištěním dřevěných spojů vyhovět. V průběhu zajišťovacích fází a průběžného zkoumání bylo po zhodnocení rozsahu poškození rozhodnuto o úplném snesení celé věže. Statické posouzení ukázalo, že dřevěná konstrukce barokních stavitelů radniční věže s jedinečnou proporcí výšky a štíhlosti byla „nadčasová“. Při provádění výpočtů se prokázalo, že jednotlivé prvky, byť s minimální rezervou, splňují současná bezpečnostní kritéria. Neodolaly však vlivům počasí a škůdců. Po kompletním rozebrání konstrukce bylo zjištěno, že v konstrukci věže není žádný dřevěný prvek ve stavu, kdy by mohl být použit v jednom kuse. Statický model ukázal, že do narušené konstrukce není možné vkládat další spoje, takže bylo přistoupeno k výrobě repliky, která byla po částech vynesena zpět na věž a tam smontována.